I města mají duši
+ CD s vyprávěním Mileny Holcové pro Český rozhlas
1. vydání Knižní klub 2000, ilustr. Tomáš Řízek
2. vydání ŠALVAR 2003, ilustrace Marcela Uhlířová, váz., 270 str., 195.-Kč, s vloženým CD 248.- Kč
ISBN 80-90 3011-4-2
Marie Homolová, Lidové Noviny 13.12.2000
Originální brněnská cestovatelka ráda tvrdí, že neputuje po krásách krajiny, ale po lidech.
V nové knížce se sice věnuje městům, ale i ta si personifikuje. Hned v úvodu píše: Jsou města ženy a města chlapi. Netroufám si upřesňovat, v čem nacházím jejich pohlavní znaky. Jde o pocit.
Takto provází čtenáře Amsterodamem, Benátkami, Helsinkami, San Franciskem, Šanghají, Tokiem, Istanbulem, Neapolí nebo Pekingem, ale i méně známými adresami. Nahlížíme do tanzánského Morogora a Lakosilly, do Harare ? metropole Zimbabwe, do východoafrické Nkhata Bay v Malawi, do čínského Jang-Šuo či mexického Queretara. Nejde o turistického průvodce, ale o pocity a prožitky, o snahu postřehnout základní tón města. Jaká je v tomto pojetí třeba Florencie? Před pěti sty lety, kdy byla mocnější než Řím, se zde halili muži do damašku a hedvábí, nosili šperky a čichali k růžím. Pohled na dokonalé umělecké dílo je rozplakal, případnou nevraživost řešili pomluvami, dýkou do zad nebo jedem do číše? Stojím v obdivném tichu před dokonalými tvary Michelangelových soch a prožívám okamžik prozření. Vášnivá, rozporuplná, neurotická Florencie je vlastně homosexuál.
M.Holcová o knížce I města mají duši
V knize I města mají duši píšete, že existují "města ženy" a "města chlapi". Podle čeho poznáte pohlaví města?
To je jen hra. Pocit. Žádná pravidla neexistují. Nechávám se ovlivnit architekturou - jestli je v ní víc hran nebo oblouků, historií - jestli převažují bitvy nebo intriky, ale rozhodující je asi konkrétní dojem z přítomné ulice. Baví mě sedět hodiny na náměstí a jen se dívat, nasávat atmosféru, naslouchat šumění řeči, které nerozumím, pozorovat gesta, temperament. Po dvou dnech už většinou vím, vedu-li dialog s chlapem, nebo se ženou.
Množství navštívených měst by vám mohl kdekdo závidět. Pamatujete si jasně každé z nich?
Je to jako s lidmi. Některá města sotva postřehnu, jiná do smrti nezapomenu. I k městu je možné prožít cit. Dojímají mne Benátky a nenávidím afgánský Kandahár. Zamilovala jsem se do zdrženlivého Vancouveru, Caracas považuji za ješitného blba, zaujal mne vznešený Krakov a velice ženská Budapešť. Jenže, stejně jako s lidmi, každému se líbí někdo jiný. Nic nevnucuji. A proč hned svět a závist? Totéž můžete pocítit i ke Kardašově Řečici. V cestování přece nejde o dálky a exotiku, ale o schopnost vnímat.
(z rozhovoru s Lenkou Kosovou - ROVNOST 15.12.2003)
PhDr Marcela Antošová - Český Rozhlas Brno
...nikdy jsem se s ní u mikrofonu nenudila, protože dokáže barvitě vyprávět, ale hlavně má o čem!!! A tak vždycky, když odjíždí "na cestu" čekám... těším se..., protože vím, že Milena objevuje úplně jiné světy, než většina z nás.
Mívám to štěstí, že než nechá „cesty” dozrát do knížky, stačím jí pozvat do vysílání Českého rozhlasu. Je plná čerstvých dojmů a má dar je popsat a pojmenovat (to je také talent).
Potkávám ve své redaktorské profesi mnoho vyprávěčů, ale s málokterým se dokážu bavit, usmívat i smát, přemýšlet, ale občas se i bát, jako s cestovatelkou nadanou pro rozhlas - Milenou Holcovou.