Orinokem k přechodu
Ponor do ženských duší středního věku
Šalvar Brno 2004, 245 stran, 2. vydání, ilustrace Petra Mládková, Obálka Jiří Vaněk, 195.-Kč
ISBN 80-903011-5-0
Z recenze Mladé fronty dnes - Eva Zerzánová
Čtveřici žen odlišných charakterů vyšle (Milena Holcová) na dobrodružnou výpravu do jihoamerické Venezuely. V tropech má protagonistka, špičková reportérka toho času bez práce, natočit interview s českým mladíkem. Ten byl ve Venezuele zatčen a odsouzen k trestu dvaceti let za pašování drog. Zcestovalá reportérka si na chlapsky dobrodružnou výpravu přibere tři více či méně blízké kolegyně: usedlou redaktorku ženského časopisu, ošlehanou a introvertní horolezkyni, pragmatickou a suchou lékařku. Do tváří jim nebezpečně začíná dýchat klimakterium.Jak se zprvu zdá, batohy si na záda oblékají kvůli profesním zájmům.
Holcová však svižným jazykem, odpovídajícím tempu příběhu, postupně odlupuje skořápky hrdinek a cestovatelskou výpravu prokládá jejich předcházejícími osudy.Nedává čtenáři příliš na vybranou a ženské charaktery přesně narýsuje: například podle způsobu, jakým každá z nich přejde jihoamerickou rušnou ulici. Děj Holcová umocňuje prolínáním kapitol, v nichž se ženský výprava rozdělí na dvojice:pátrání po drogovém pašerákovi a jeho penězích střídá sjíždění divoké řeky. Ženy zavřou do jihoamerického vězení, dostanou po hlavě pádlem a loknou si vody pod hladinou veletoku. Na pozadí dobrodružství Holcová odhaluje jejich šrámy. Z extrovertní přitažlivé novinářky, jež i na vzdáleném kontinentu proplouvá nesnázemi díky ženským finesám, se vyklube nešťastná matka, která se vzdala svého dítěte. Usedlá mamka od rodiny, která za redakčním stolem kompletuje recepty, touží po milostném dobrodružství. Ostřílená horolezkyně, jež kromě iluzí ztratila v horách i manžela, nosí za maskou nezranitelnosti vášnivou lásku. Nečekaně lechtivé problémy vyjeví pod tlakem cesty i střídmě na profesi orientovaná lékařka.
...
Putování by bylo těžko uvěřitelné, kdyby autorka knihy sama neměla s nespoutaným cestováním či raftováním na divoké vodě osobní zkušenosti. Ostrými dialogy i jemnými promluvami ukazuje typické malosti: uštěpačnost, rozhádanost, nerozhodnost, slovní i skutečné facky. Svým hrdinkám však neupírá pevnou vůli, výdrž, často až mužský nadhled, ironii a především lásku...
Z recenze MORAVSKÝ DEN 11.6.1999 - Simona Polcarová
...Brněnská spisovatelka ve svém čtvrtém počinu bohatě využila svých cestovatelských zkušeností a obratně je spojila se sondou do zralých ženských duší. Její hrdinky nepatří k nezkušeným rozjíveným kuřátkům prahnoucím po prvních láskách, ale nacházejí se, slovy jedné z vedlejších postav "v tom podivném věku, kdy si ještě pamatují začátek, ale už dohlédnou na konec". Ač mají čtyřicet za sebou, rozhodně nepatří do starého železa, naopak nepostrádají činorodost ani ohromnou chuť k životu. Vydávají se na expedici do Venezuely.
...
Vedle velkého pozorovacího talentu a barvitého líčení exotické přírody, v níž se příběh odehrává, využívá autorka dostatečně i dramatické struktury románu. Metodou střihu seznamuje čtenáře s jednotlivými postavami, podniká retrospektivy do minulosti, kde mnohde odkrývá, střídá úhly pohledu na věc a členěním díla do paralelních dějů zvyšuje napětí. Už proto nelze přečíst knihu jinak, než jedním dechem.
Pozornost si zaslouží i spisovatelčina jazyková vybroušenost. Text plyna se zjevnou samozřejmostí a lehkostí bez přetvářek a falešného omračování. Jemné metafory se objevují v míře úsporné a nadmíru trefné. Například v okamžiku, kdy se jedné z protagonistek nedaří. Holcová jednoduše konstatuje: "Už zase to prožívá.Kdosi leze na oblohu a sundavá slunce." Romantiku však střídá úsečným výkřikem:"Živote! Můžeš být spokojen. Máš mě přesně tam, kam jsi mě chtěl dostat. Vzdávám to, Jsi normální hajzl." Ostré výrazy se přitom nacházejí jen tam, kde jich je třeba, kde už slušná slova nestačí.V momentě, kde si normální člověk snad ani jinak neuleví.
Milena Holcová přináší ženskou literaturu v pravém slova smyslu - ostrou, místy jízlivou, ale nikoli v červeně nasládlém obalu. Nešetří kapkami ironie, mířením do vlastních řad, humorem, ani zdravým sebevědomím - zábavné, vtipné, inteligentní.
O KLIMAKTERIU VTIPNĚ A S NADHLEDEM
Čtyři ženy zcela odlišného charakteru se ocitnou na výpravě do jihoamerické Venezuely.
Zcestovalá reportérka, kterou čeká v tropech interview s Čechem odsouzeným k trestu dvaceti let za pašování drog, si na dobrodružnou cestu vezme tři kolegyně - usedlou redaktorku ženského časopisu, světem protřelou ale jinak uzavřenou horolezkyni a pragmatickou lékařku. Všechny spojuje blížící se klimakterium.
Holcová vykresluje přesné typy charakterů a konfrontuje je na pozadí kulisy jihoamerického prostředí a nevšedních událostí. Což jí umožňuje odhalovat skutečné povahy žen a motivaci k jejich chování. U každé z nich se nejvíce projeví právě ta zvnějšku méně viditelná stránka. Suveréní novinářka se trápí, protože se vzdala svého dítěte. Redaktorka smířená se životem v sobě objevuje nenaplněné touhy po milostných avantýrách. A zpod tvrdé slupky horolezkyně a lékařky se vyloupne křehkost a zranitelnost.
Holcová obratně děj umocňuje metodou střihu, nahlíží na dění retrospektivou i různými úhly pohledu. Využívá svých zkušeností z cest. Dobrodružné putování a barvitě vylíčené prostředí je z jejího pera snadno uvěřitelné a přesvědčivé. Holcová se umí dívat kolem sebe a citlivě vstřebávat. Na svých hrdinkách ukazuje vlastnosti, které se zdaleka nedají přisoudit všem ženám. Nahlíří na ně kriticky, ale zároveň chápavě, s notnou dávkou ironie a nadhledu.
Markéta Havelková - KULT 12/04
Marie Homolová - LIDOVÉ NOVINY 12.2.2005
Milena Holcová proslula jako originální cestovatelka, která projela půl světa stopem, vybavená jen batohem na záda. Cestuje s manželem, s přítelkyněmi, s dětmi, sama. Napsala o tom několik svérázných cestopisů, z nichž je evidentní, že víc než exotická příroda a památky ji zajímají lidé. Jim se snaží dostat co nejblíže a popisuje je s mimořádným pozorovacím talentem. Pobývala v masajské vesnici, v ukrajinských rodinách, přátelila se s Mexičankami, Afghánkami...
Knížka Orinokem k přechodu je naopak fikce, v níž je putování po Venezuele jen katalyzátorem, měnícím životní pocit čtyř účastnic výpravy. Čtyři ženy ve zrádném věku po čtyřicítce a s klasickou zátěží zklamání, skepse, ale i ideálů, jichž se ještě nevzdaly, projdou zkušeností, která je donutí rozvažovat o svém životě jinak. Pravda, zápletka je trochu přepjatá, ale Milena Holcová to vynahrazuje trefnou, občas nelítostnou, ale chápající a hlavně vtipnou sondou do ženské duše.